Podzimně o ovoci, energii a kurkumě

Mám toho tolik co napsat!
Vždycky mě napadne, že o tohle se musím podělit a o tohlencto taky a pak mám v mysli dlouhatánský list toho, co všechno vám chci říct a nevím, s čím začít!
(Varianta B: všechno to zapomenu a když sednu před počítač tak najednou nevím!:))
Ale dnes varianta A, která nejčastěji nastává, když se blíží datum odjezdu nebo musím něco urgentně dělat. :)

Zvláštní - čím víc věcí na práci máte, tím víc se jich objevuje. A naopak, čím míň toho děláte, tím míň se toho k práci objeví.
A platí to nejen o práci, ale i o korespondenci, povinnostech, setkání s kamarády, rezervacích, energii...
Když jsem řeč o energii, byla jsem dneska cvičit a úplně jsem se tam "zničila" (v dobrém slova smyslu, mám problém vylézt do schodů nebo zvednout ruce a to nejhorší mě čeká až zítra, až se to ve svalech pěkně rozleží). Ale paradoxně - přestože jsem se hodinu potila jak kůň a na závěr jsem se jakž takž z té podložky sesbírala - mám teď mnohem víc energie než kdy jindy!  
Čím větší výdej, tím větší příjem. Platí to!
Takže kdo si stěžuje na málo energie nebo na únavu: dejte pápá lenosti a šupky cvičit! :)

Ale co jsem to..
Jo, dnes jsem mezi jednou a druhou přeháňkou vyfotila cachi [:kaki:].. podzimno-zimní to ovoce, rostoucí nám tu na stromě. Nojo, bude to khaki (i když já měla vždycky za to, že khaki barva je taková béžovo-žluto-zeleno-hnědá...). Tak nic, člověk se pořád učí nové věci. :)

Cachi - ovoce podzimu

Něco málo o nich?
Sbírají se ještě nezralé, dojdou doma v košíku (babička je obkládá mandarinkami). Není to nic pro diabetiky (ani makrobiotiky, haha:)), poněvadž je tohle ovoce plné cukru (a pak taky vitamínů A, C a K) a má močopudné účinky, ale na druhou stranu prý pročišťuje organismus, takže kdo trpí od jater, tak by je měl jíst. Nejlíp zasyrova. Aspoň to říkají.
I když na játra je nejlepší nalačno vypitá teplá voda s citrónem. :)

Strom plný ještě nezralých khaki

Tak, a dnešní příspěvek uzavřu krátkou historkou, co mě včera opravdu pobavila:
Přítelova maminka se v časopise dočetla, že na játra je dobrá kurkuma. I hned ji zakoupila. Dvakrát ji ozkoušela a kurkuma letěla do koše, protože prý není vůbec dobrá.
Cože? Kurkuma že není dobrá?!? (Ptám se já.)
No jo, posypala si s ní čerstvě uvařené těstoviny a nedalo se to jíst, a tak ji zkusila vypít rozpuštěnou ve vodě (a zcela překvapivě se to nedalo pít).

Pointa: Lepší nevědět než se informovat polovičatě.

Stačilo se mě zeptat (a kurkumy mám doma pytel, takže i tu bych jí dala). Ale to ne. Ani dodatečně! Hrdost je děsná vlastnost, řeknu vám. A přitom i oni mají přísloví "Chiedere non costa nulla" (Za zeptání nic nedáš).Ale co už, tak si můžu aspoň představit ten výraz, když do sebe soukala špagety obalené ve žlutém prášku namísto parmezánu - ééé! ;)

Kvetoucí bobkáč

Kdybyste náhodou (tak jako donedávna já) nevěděli, jak vypadá rozkvetlý bobkový list (teda češtinářsky nevím, prošlo-by li mi "kvetení listu" ;)), tak jsem nám ho vyfotila.
 

V Česku oblíbené a používané to koření, v Itálii oblíbený a často se vyskytující živý plot.

Pokud je mi známo, tak oni tady ani neví, co by s tím asi tak mohli vařit.. Holt rajským omáčkám a kyselému zelí tu neholdují. :)

Kuk do česko-italské kuchyně

Jaktožto každodenní kuchařka (můj nový koníček) jsem se vrhla na kombinaci tradiční české kuchyně (žádné vepřo-knedlo-zelo, jsem makrobiotik, ale přeci jen nějaké základy mám ještě z dob, kdy jsem jím nebyla) a středozemní diety (italská kuchyně, opět vylučuju sýry, masa, salámy, rajčata atp. a tak nevím, dá-li se to ještě nazývat italskou kuchyní :)) No, a musím poznamenat několik nedostatků, co mi tu v Itálii chybí a prostě je tu neseženete ani kdybyste se rozkrájeli.
Z koření jsou to:
kmín (leda cumino neboli římský kmín, ale ta chuť má do našeho hodně daleko)
nové koření (nevím jakto, ale takový jalovec se tu prodává běžně a tak základní věc jako nové koření ne)
kopr (italská verze je finocchio, fenykl.. ale čerstvý kopr možná divoce, nikdo to tu nezná a nesbírá)
pažitka (copak to asi bude? Ani nevím italský překlad)
libeček (vysvětluju si to snad jen tím, že tato základní přísada do polévek by se tu neuchytila neboť polévky jsou zde považovány za jídlo pro chudé a téměř nikdo je zde nevaří. Ono taky v tom horku, kdo by je jedl?)
Zelenina:
bulvový celer ... sedano rapa, objeveno v prodejnách ZV juchuchů, prodejci zeleniny tu ani neví, co to je.
kořenová petržel ... prezzemolo radice: Ani omylem, ono to má nějaký kořen?? 
pastiňák
kedlubna...
tuřín
křen.. 

Další užitečné drobnosti:
hrubá mouka (ne, semola di grano duro opravdu není hrubá mouka, spíš krupice, jak jsem pochopila při pokusu o výrobu domácího seitanu, ze kterého vzešly takové trošku tvrdší chlupaté knedlíky. Italové jsou prostě zvyklí na své 00 dvojnulky. Tudíž ani polohrubou tady nehledejte.)

A čeho naopak tu můžete využívat dosytosti, co naopak na rodné hroudě není nebo jen sporadicky:
čerstvý bobkový list (alloro; pěstují to jako živé ploty, když mě má "italská babička" viděla jej trhat, jen spráskla ruce a ptala se mě, co že s tím hodlám dělat..)
rozmarýn (rosmarino či "ramerino" dle Illide. Další keřo-strom, který najdete v každé zahrádce.)
bazalka (basilico. Co by byla italská kuchyně bez bazalky, ta se hodí snad do všeho)
šalvěj (Salvia. Nejen na výplachy při bolestech krku jak ji používáme doma, ale i na maso, do salátů... vynikající je vhozená do horkého oleje - fritováním se stane křpavučká a výrazně aromatická, mňam!)

Zelenina:
finocchio aneb bulvový fenykl - specifická chuť, něco mezi fenyklem a lékořicí. Nejoblíbenější úpravou je zde jíst ho syrový (pokapaný olivovým olejem, jak jinak) jako salát. Vařený je pro mě osobně stravitelnější, ale že by nad ním mé srdce (a hlavně chuťové buňky) plesaly, to se říct nedá.
carciofi čili artyčoky. Ze začátku jsem si pletla artyčoky s ančovičkami, což mě po ochutnání ančoviček (blééé) rychle přešlo. Trošku delší na přípravu pokud vaříte, chuť nepříliš výrazná, barva fialovo-zeleno-šedá, používají se jako příloha. Chutnější alternativa je osmažit je (a la trojobal).
asparagi neboli chřest. Mňamka, spařené a chvilku povařené.. opět příloha. Narozdíl od těch, co se dostanou u nás, jsou ty toskánské hubené a světle zelené, často s nafialovělou spodní částí. Tu nejíst, bývá tvrdá! Doporučuju odstranit ještě před tepelnou úpravou.
farina di ceci - cizrnová mouka, základ úžasného slaného koláče zvaného čečína nebo farináta. Není instantní, má specifickou konzistenci a tendenci tvořit hrudky, ale jak se s ní jednou naučíte pracovat, nebudete se jí chtít vzdát!
castagne - podzimní specialita, jedlé kaštany. Z kaštanové mouky (všude dostupná) je výborný koláč: castagnaccio.



Originál napsán v září, úprava prosinec 09.