Konečná, vystupovat!

Konec. Končíme. Konečná. Fine. Finito. Arrivederci.
Anebo snad "A non rivederci"? Naviděnou nebo na neviděnou? Kdo ví.
Říká se přece, že něco končí a něco jiného zase začíná. A asi na tom něco té pravdy bude.
Vzala jsem si teď pár dní na oddech, popřemýšlení, zastavení se, vydechnutí.. nebo spíš nadechnutí se.

Kdo mezi námi už není, je babička (nonna).
Zvláštně poskládaná věta, viďte. Zdá se, jakoby byla... a ona ale ve skutečnosti není. I když - co my víme, možná, že je, možná jen na jiné úrovni, v jiné dimenzi.. altrove (jinde).
V reálném / materiálním / fyzickém světě ale její pouť skončila.

V šestaosmdesáti letech, na den přesně dva měsíce po smrti svého zetě. Ti dva se mezi sebou nikdy moc nemuseli. Vtipné.. ehm, zas tak vtipné to není, ale můžeme to nazvat třeba hříčkou osudu.. na tom je, že na hřbitově jsou si blíž, než si kdy byli za života. 
Když mluvím o hřbitově, vrátím se zpět k loňskému listopadu - téma smrti mě vždycky zajímalo a nějakým způsobem fascinovalo. Na Dušičky jsem se na hřbitov byla podívat a celkem podrobně jsem o tom poreferovala.. ale byla bych-li tenkrát bývala tušila, že v následujících měsících se tam ocitnu tak často, vůbec bych na té návštěvě netrvala. (Totéž s kostelem.. díky úmrtním mším vám klidně dopodrobna popíšu celý interiér. Dvakrát ve dvou měsících je na jednoho ažaž.)
Ale to je "co by kdyby". Kdo to taky mohl tušit, že.

Život je krásný i proto, že je nepředvídatelný. Je prostě potřeba brát to, co přichází.. Tak nějak to tady říkají: "Ber, co Bůh dává." Stejně nějaké vzepírání se tomu nemá smysl.

Nu což, ať zbytečně nefilozofuju.
Přestože jednou za čas pořádná herda do zad, probuzení se ze sladké letargie, uvědomnění si smrtelnosti  a pomíjivosti všeho, co nás obklopuje.. jednou za čas je to prostě potřeba.
Kupodivu to kněz v kostele pěkně vystihl, řka, že smrt blízkého není něco, nač je třeba co nejrychleji zapomenout a znovu žít, jakoby se nic nestalo... Ale je třeba toho využít, pozastavit se, zamyslet se, jít dál, až za věci normálně viditelné (pak následovala pasáž o milosrdenství skrze Ježíše Krista, ale v podstatě - pochopila-li jsem to správně - by se to dalo nazvat i osvícením, prozřením)..
Zkrátka měl moc chytlavý proslov.
A do toho ty fialovo-růžové kytky na rakvi; směsice vzpomínek, situací a obrázků v hlavě; pocit prázdnoty; kontrast vroucích, živých rukou a těch bledých, ledových, už bez života; a slanost, slanost tekoucích slz...

Arrivederci, nonna.