Copak dělá dalajláma...

Dnes jsem četla rozhovor s dalajlámou, vlastně to byla spíš reportáž o jeho klasickém dni.
Fascinovalo mě to z několika důvodů, ale napřed fakta:

Vstává ve 3:30, modlí se.
Následuje 40 minut joggingu.
Úderem půl šesté ranní snídá (tsampa - porridge z opraženého ječmene), pak poslouchá rádio (převážně BBC) a poté čtyři hodiny medituje.
Následně se odebírá do kanceláře (pěšky), kde, má-li čas, se věnuje studiu tibetských textů nebo čtení novin (indických).
Obědvá v 11:30 (mniši musí obědvat před polednem.. na tom něco bude!) - krom dvou dnů v týdnu má vegetariánské jídlo. (Vida, a já měla za to, že je úplný vegetarián.)
Následně se vrací do kanceláře, kde buď poskytuje rozhovory nebo diskutuje s předsedou tibetské vlády v exilu.
Část odpoledne taky tráví s lidmi, kteří jej, ať už z Tibetu nebo z jiných koutů světa, přijíždí navštívit.
Po čaji o páté se opět věnuje meditacím, tak na hodinku až dvě..
Nevečeří (na tom zase něco bude!) a kolem sedmé uléhá ke spánku, jelikož "spánek je tou nejdůležitější meditací".

Když na to tak kouknete, tak jeden by si řekl (z pohledu dnešní doby, civilizace a hodnot uznávaných společností vůbec), že vlastně nic nedělá.  
Vlastně nepracuje! Skoro pořád jen medituje...

A to je právě to! 

Otázkou je, zda "člověk obecný" (rozuměj: v produktivním věku, osm hodin pracující, domů se k večeru unaven vracející a možná nějaký smysl života hledající nebo často spíše o smysl života se nezajímající) má větší váhu (přispívá víc, je zaslouženíhodnější, ...) než člověk měřítkům se vymykající (dalajláma). Pořád na to koukáme z výše zmíněného pohledu ("Systému")..
A nevypadá to tak, že.
Ano, ano, chápu, nemůžeme být všichni dalajlámové...
I když vlastně proč ne?
Stačí jen:

• dělat to, co nás opravdu baví (a pokud je to -co já vím- stavění domů či cokoliv jiného praktického, tím líp);
• najít si v téhle uspěchané době čas na sebe sama a malou meditaci (tzn. zklidnění vířících myšlenek a vychutnání si tady a teď, ať už si do toho budete vizualizovat Buddhu nebo ne);
• věnovat se nějaké té fyzické aktivitě (nemusíme hned ve čtyři ráno běhat, ale vyměnit auto/tramvaj/autobus za malou procházku může každý..);
• jíst střídmě, ale kvalitně (zase žádný extrém, ale jíst na noc vážně není zdravé);
• potkávat se s lidmi, neuzavírat se jen do samoty (každé setkání nám něco dává, život je přece o zkušenostech a těch dosáhneme kde? Ve společnosti jiných lidí.)

Pokud je myšlenka počátkem všeho, tedy i činu, vývoje, ... tak dalajláma nás dávno všechny pracující strčil do kapsy, protože zatímco my přesouváme zrníčka písku (po jednom, víc neuneseme) z jedné strany na druhou, on bere lopatu a přemísťuje hromady... a že jich už přeházel! Stačí se začíst do jeho výroků...
Ojoj, zase alegoricky plácám, viďte. :)
Takže co tím chtěl básník říct? (Asi se chtěl vypsat z pocitů a úvah, ale shrňme to..)

Že ne všechno je takové, jaké se zdá být. 

To, že někdo promedituje víc jak 12 hodin z 24 neznamená, že plýtvá časem. Pokud se totiž chceme někam posunout, něco změnit, vytvořit lepší svět (a co já vím jaké jiné ušlechtilé cíle máte;)), musíme začít vždycky od toho nejzákladnějšího stavebního prvku a tím jsme my sami.

My a nikdo jiný. 

Kolem jsou učitelé, aby nás inspirovali a pomohli nám na naší cestě. 

Knihy, aby z nás na světlo vytáhly to, co nemá zůstat skryto. 

Kurzy, kde se můžeme zdokonalit v tom, co děláme. 

Lidé, kteří nám pomohou růst a měnit se. 

A spousta dalšího, co nás formuje. 

Ale tu správnou cestu, ten klíč k našim dveřím, to tajemství vlastního Já - kdo jsem, odkud jdu, kam směřuji a co mám dělat.... to si musíme najít sami. 

Takže si nenechme namluvit, že když neděláme to, co všichni kolem vás (nebo tak, jako všichni kolem), tak jsme divní. Naopak!
Koukněme se vždycky na to, co dělá dav (většina) a zapřemýšlejme, jestli je právě tohle pro nás to pravé ořechové.

Pokud ano:
Výborně, našli jste se, budete to dělat s radostí a to je hlavní!
Pokud  ne:
Nenuťte se do toho. Je to ztráta času a toho tady na zemi zas tak moc nemáme..
Udělejte přesný opak! Však ono se uvidí... ;)

Na závěr se citátem z knihy Otevřené srdce vraťme k dalajlámovi:
"Někdy se mi zdá, že lidé teď mají v módě klást přílišný důraz na materiální rozvoj a zanedbávat vnitřní hodnoty. Člověk se musí naučit hledat lepší rovnováhu mezi materiálními potřebami a vnitřním, duchovním rozvojem."

Probuďte svého "vnitřního dalajlámu", vyvažujte a meditujte!
Že nevíte jak? Co takhle jít dnes dřív spát? ;)