Z kuchyně i ze mlýna...

S navracejícím se jarem se mi navrací i chuť vařit, zkoušet, experimentovat a vůbec všelijak se v kuchyni realizovat. Nebo že by až zas tak nepůsobilo to jaro jako spíš blížící se termín odevzdání jisté rozsáhlé písemné práce? ;)
Tak jak tak, dnes pár kulinářských fotek!

Houbová omáčka  

(na červené cibuli; sušené a přes noc namočené darované houby, drcený kmín, olivový olej, sójovka, sůl, voda s kuzu, čerstvá petrželka a na závěr špaldový krém na vaření.)

Na špagetách vynikající! :)

skoro-hotová houbová

Červený snídaňový ein-topf

Aneb jak si udělat sladké jídlo ze zeleniny. 

Kuk do hrnce

Odspodu: pórek, nastrouhaná červená řepa, pololoupaná rýže, nastrouhaná mrkev, olivový olej, na závěr bílé zelí. Podlít vodou s umeoctem, přikrýt pokličkou a hlídat (případně přilévat vodu), dusit.. až do změknutí rýže. Ozdobeno řeřichou, eňo ňuňo a hlavně bez nádobí! ;))

A výsledná snídaně, mňam!

 Rybí filety ve tvaru srdcí

Vyzkoušeli jsme novou rybu, italský název palombo, po česku (hledám...) - ano, jedná se o druh žraloka. Spíš takový minižralůček. Pravda, šupiny neměl, zato kůži žraločí... drsnou jako kočičí jazýček!

Žralok za syrova

Filety na pánvi (sůl, petržel, voda, oliv.olej)

Výsledná "srdcová" večeře

Ano, ten výsledný talíř je poněkud chudý na barvy... ale ty byly vyčerpány červenou snídaní. :) 

Příloha: jáhly s petrželkou a místní to specialitka - černá kapusta (cavolo nero).

A pozor, čas na uveřejnění objevu roku! Famfára pro... 

červený sezam (semi di sesamo rosso)

V bio kvalitě, vypěstovaný v Itálii! 

Že nevíte, jak vypadá? Nafotila jsem takové malé srovnání:

Sezame - otevři se! ;)

Navštívili jsme totiž poprvé (a doufám, že ne naposledy, i když za rohem to teda není) mlýn! 

Ono se to napřed tvářilo jako nevinný maličký bioobchůdek, ale pod vtipným názvem Molini Cicogni (doslovně Čapí mlýny) se nakonec skrývaly opravdické (navíc bio) mlýny!

Dokonce jsem našla mouku "typu 2" což by zhruba odpovídalo naší polohrubé (i když je pořád ještě o hodně jemnější než ta česká). 

I zásobila jsem se taktéž kilem celozrnné kamutové, mleté na kamenném mlýnu... přes polovičku jsem jí již zvládla spláchnout do záchodu (nebo vyhodit komínem, chcete-li to trochu poetičtěji) a víc ke svým snahám o výrobu kvásku už ani muk!! Vzdávám to! 

(Nějaká dobrá duše na obzoru, co by mi kousek darovala? :))