I propadávalo mu všechno nohavicemi až na zem. Peníze, knoflíky, klíče, ... Inu všechno.
Kapsy mu sice Pavouček už jedenkrát zašil, ale látka byla už tak stará a tak jemná, že se Krtečkovi co nevidět proděravěly znovu.
I zamyslel se Pavouček a odněkud vyštrachal kus pořádného plátna. I se vzorkem!
Rak momentálně nebyl nablízku, tak si je musel Pavouk nastříhat sám. (Ehm, ostatní zvířata přeskočíme, plátno bylo naštěstí hotové).
A pak vyrobil, ušil a přišil Krtečkovi krásné nové velké kapsy.
A ten byl rád, protože teď už mu jimi nepropadávají ani peníze, ani klíče, ba ani spínací špendlíky! Možná by se mu tam vlezlo i zrcátko, ale žádné doma nenašel a stejně by nevěděl, co s ním. :)
A Pavouček byl taky rád, poněvadž práce ho bavila, přestože byla zdlouhavá, a zase se trošku pocvičil v práci se šicím strojem. Neboť opakování matka moudrosti (a zručnosti) !
Před a po aneb nové kapsy (z rubové strany) |
Hehe, buduju si kariéru a děsně mě to baví!
:)))
OdpovědětVymazatčtvrtá zakázka: čtyři páry pyžamových kalhot a se zteřelou gumou v pase. Já nechápu, proč ji ti (velko)výrobci přišívají k látce (velmi důkladně), vypárávání je pak děsná drbačka. Kdepak, tunýlek vede! :D
OdpovědětVymazat