Sitcom 2012: 1. den

Chlapeček

Budíček v 6:45.

Snídaně v 7:15 - domácí bábovka a další sladkosti, chléb s ricottou a medem, jahody. Těch posledních sním alespoň dvě misky. Trubka.

A ciak! Si gira! Počesku klapka! Natáčíme!

Jedna striptérka coby host v B&B, pokojská Adriana, co je jí do péče svěřen dospělý muž s mentalitou pětiletého dítěte, rána do hlavy a zablokovaná sprcha - toliko zápletka první natáčené epizody.

Nebudu popisovat jednotlivé fáze, shrnu to celkově s odstupem jednoho dne: Program natáčení byl 8-8:30 až 13:00, pauza na oběd a od 14:00 do 18:00 druhá část dne. V sedm schůzka a volno. Nevypadá to až zas tak náročně, viďte? No, akorátže to bylo jen na papíře. V reálu to probíhalo asi následovně: namontoval se crain a celé dvě hodiny se natáčely panoramické výhledy na barák. (Všichni herci již oblečení a nachystaní.)

Následně zabírají nekonečně dlouho jedinou venkovní scénu... A to až do úderu jedné hodiny, kdy je na čas poobědvat. Od rána jsou přítomny i dvě hostess, jejichž přítomnost si scénárista nejenže nedokáže vysvětlit, ale ani zdůvodnit. Zkrátka v situační komedii, kde jsou čtyři ústřední postavy (majitel Cristiano, jeho manželka Lidia, pokojská Adriana a zahradník Giordano) a všichni ostatní pouze průchozí, většinou epizodní role, nemají dvě hostess hostesky, oblečené jako číšnice v sukýnkách sponzora (věnovali 12 kg di kafé), co dělat. Ale vysvětlete to režisérovi, který chce natáčet fiction neboli film (skoro telefilm) a ne sitcom. Ech.

Oběd (těstoviny, mangold a artyčoky pro mne; ostatní artyčokové tortellini ve smetanové omáčce, kančí maso s opečeným chlebem, pečené kuře a hranolky) proběhl à la italiana, tedy dlouho dlouho dlouho, mluvíme, mluvíme. Počáteční dvouhodinový skluz se nezadržitelně natahuje.

Ráno se, u vidiny slunce, obleču o něco méně než obvykle a když k tomu připočítám decentní změnu diety, litry studené vody, jahody, nepravidelnost, žádnou fyzickou aktivitu, studený vítr a pozdní spánek, tak je na problém zaděláno. A že jsem to já, tak je jasné, co se z této kombinace vyklube: angína. Bolí mě na mandlích, mám pocit, že i teplota je tu, jsem superunavená a pulzují mi prostředky dlaní, skoro bych řekla bolí. Nicméně nic z toho manželovi raději neřeknu, zbytečně by o mě měl strach.

Na hodinku si jdu lehnout, je mi kosa. Spánek osvěží. Co neosvěží je zjištění, že když se po hodině a půl opět nachomýtnu k placu, natáčí stále ještě tutéž scénu! Na 18. pokus konečně dobrá. Uf! Emoce vypjaté, všichni ve stresu.

Herci této epizody se nemohou uvolnit k dalšímu natáčecímu dni - inu je třeba hýbnout kostrou. Po večeři (já mořské plody, mangold; ostatní smažené brambory, buřtíky, vepřové, chleba; u jídla se všichni zapomenou, jako bychom zde ani nebyli kvůli natáčení) se pokračuje... C. přepisuje scénář tak, aby příjezd nebyl ráno, ale večer. Zkracuje dialogy, vyhazuje, co se dá. Režisér se rozčiluje, že ho nikdo neposlouchá. Holt autoritu si nelze vydupat.

Od desíti chodím jak zombie, v půl 12. nevydržím a spolu s kostumistkou kostymérkou se vytratíme do postele. Krk v jednom ohni, po minisprše zalézám a nechávám rozsvíceno. C. se vrací naprosto zničený v půl druhé s tím, že ostatní ještě pokračují a že jsou to blázni. Majitelka má svatou trpělivost, obdivujeme ji. Ale natočili vše. Uf!