Odhalení!

Něco malého, poetického

Velký život

Život si plyne pozvolným tempem, 

zrovna dneska jsem smažila tempeh.

Den zdá se býti takový táhlý

a jako přílohu budem mít jáhly.

Přemýšlím, zda někdy míň není více,

na plotně už se paří brokolice.

Smysl života je mi stále skryt,

co dalšího bychom tak mohli mít?

Někdy mi připadá, že se vlastně neznám;

ah, ano, opražím nám k tomu sezam.

Jindy zas všechno do sebe zapadá;

kde je ta sójovka? To je mi záhada!

Hloubám tu nad svým životním určením, 

polévku dozdobím čerstvoučkým zelením.

Někdo by mohl říct, že jsem jen flákač,

teď by se mi ale hodil ten tlakáč.

Já na to koukám z jiného pohledu,

nu což, i bez hrnce si poradit dovedu.

Veškerou pozornost věnuji sobě,

jen ať se nediví té dlouhé době.

Čtu knihy, které mě posunou dál,

kdopak by mi natto z ledničky bral!

Doluji vzpomínky pradávno pohřbené, 

hleďme, co vyklíčí z malého semene! 

Dávám si na čas a všechno prožívám, 

nejspíš se jáhlům už na zoubek podívám.

Není to procházka růžovým sadem; 

že bych jich misku ochutila sladem?

Často cítím, že tady něco nehraje;

v hlavě mi nápad na jáhlo-dezert zraje.

Mávnutí ruky nikdy nic neřeší, 

krémovým pohárem se přeci nehřeší!

Přes to (či proto) je v tomhle ten smysl,

modlím se, aby mi kvásek nezkysl.

Práce není jen trpět a vydělávat, 

tak hurá, hotovo, můžeme nandávat!

Odmítám být jednou z těch, co to tak vidí,

pestrobarevný talíř úspěch vždy sklidí.

Neznajíc sebe sama  – čemu se věnovat?!?

Zvu svého milého a jdeme stolovat.

Nevědět dne, hodiny... na to si zvykám, 

nabádám k slinění, příkladně žvýkám.

Tudíž teď začínám život pěkně od píky;

a tohle byla lekce makrobiotiky!

Cukr, jeho náhražky a proč nejíst ani jedno z toho.

Že by už i média zjistila, jak je cukr pro lidský organismus škodlivý? Tedy vlastně otázka by měla znít jinak: Že by se konečně o škodlivosti cukru začalo mluvit veřejně?
Ať už je tomu jakkoliv, faktem je, že se dnes v LN objevil článek Strašidlo jménem cukr. Jsou náhražky lepší?, který mě – po dlouhé době zase – inspiroval k napsání krátkého příspěvku.

Vzpomněla jsem si totiž na dobu dávnou, kdy mi bylo zakázáno jíst cukr a já jej tenkrát bláhově nahrazovala všemi těmi aspartamy, acesulfamy, sorbitoly, sachariny a dalšími chemickými skvosty ve snaze uspokojit chuť na sladké a najít si plnohodnotnou náhražku toho, co jsem nesměla. Jenže ouha! Jak už to s náhražkami bývá, nejenže se efekt minul účinkem (odporná chemicky nasládlá pachuť mi na jazyku zůstávala ještě několik hodin po pozření čehokoliv honosícího se nálepkou DIA), ale zpětně to hodnotíc jsem si své zdraví tímhle způsobem vlastně pohnojila (chápej "zhoršila") ještě víc.
Ne nadarmo se říká: "Co by nepozřela tvoje prabába, neber do úst ani ty!". Mám ten dojem, že moji praprarodičové by tu dnešní umělou sbírku nejenže nesnědli, ale ani by ty krkolomné názvy nebyli schopni přečíst! A tím teď samozřejmě nenarážím na tehdejší úroveň gramotnosti u nás.

No a když jsem si tedy dnes přečetla, že sacharin je vyráběn z ropy a může způsobit rakovinu; že sorbitol je vlastně projímavý a že aspartam je toxický, tak mi z toho logicky vyšlo, že tenkrát ten cukr (co "jenom" překyseluje organismus, odebírá z těla vápník a důležité minerály, podněcuje tvorbu akné a navíc je vyloženě živnou půdou pro veškeré plísně a kvasinky) by byl nejspíš nejmenším zlem.
Minulost nezměním, ale budoucnost možná ano, a proto předávám dál  – třeba se díky téhle mojí zkušenosti alespoň jeden člověk nad konzumací sladkých a rádoby-sladkých lákadel zamyslí. Pokud ano, mise byla splněna.

Tak tedy na závěr praktická rekapitulace:
Bude-li vám někdo tvrdit, že DIA = bez cukru, nevěřte mu.
Bude-li na obale napsáno "bez cukru", nevěřte tomu a nebuďte líní si přečíst složení čili ingredience. Budete se divit! A divit se budete ještě víc až zjistíte, že v běžném obchodě neexistuje sladká věc bez cukru a zároveň bez sladidel. Vítejte v realitě dneška!
Ale pozor, tady nekončíme! Ušetřen nezůstal ani regál se sterilovanou zeleninou, o kečupech, hořčicích a pomazánkách nemluvě. CUKR a SLADIDLA všude kolem nás!
Tvrzení autora článku (proč mě nepřekvapuje, že tak osvětový článek napsal někdo, kdo učí na univerzitě v Americe a ne třeba někde v ČR?): „(...) zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný.” mě řadí do skupiny mimořádně odolných a chcete-li mi zde dělat společnost, tak se informujte o alternativách, které existují (hlavně slady, někdy i sirupy, ale ani jedno v supermarketu nepořídíte), zaměřte se na přirozenou sladkost přirozených jídel (jablko, rozinky, mrkev, petržel, cibule) a vězte, že bez cukru to jde! Buďte taky mimořádně odolní! :)

P.S.: Pro všechny, co chtějí blíže objasnit, proč vlastně nejíst cukr, doporučuju k přečtení vynikající knihu Cukrové trápení. Poskytla bych, ale mám ji jen elektronicky v angličtině.
Takže hledejte!
Howgh.

A máme tu vodního Draka!

Šťastný nový čínský rok!

Vstupujeme do období Draka, co přichází jednou za dvanáct let, ale pokaždé v jiném elementu (letos vodním), z čehož vyplývá, že poslední vodní Drak vládl v roce 2000. A to bylo obav z konce světa, z přelomu tisíciletí, ...
Tak se nechám překvapit, co ten letošní Drak přinese, má na to prý čas až do 9.2.2013. A do toho Mayové a další předzvěsti.. Nebojím se, jen jsem nesmírně zvědavá!! Skoro až nedočkavá, chtělo by se mi říct, ale to stejně k ničemu nevede, takže se trpělivě nechám překvapit.

Četla jsem, že předchozí tzv. zaječí rok (stále znamení čínského horoskopu) byl líný, poklidný.. S tím tedy rozhodně nemohu souhlasit. Asi to bylo jedno z nejnabitějších let, co pamatuju. Smršť událostí, vír novinek, věci v pohybu.. Má-li tedy být Drak ještě intenzivnější, tak mě čeká pěkné tóčo!

Začínám odvykat bloggování. Místo toho píšu do šuplíku, jak by se to tak hezky po staru řeklo. Asi se navracím k deníčkování, ale ne ve smyslu popisném (nějak mě to začalo unavovat), ale ve smyslu prožitkovém. Tedy zapsat, když se mnou něco cloumá. Vypsat se, ano, vypsat se je to správné slovo.
To, že si to nikdo nepřečte, má své výhody i nevýhody. Z těch prvních bych jednoznačně uvedla větší soukromí, ochranu tajemství vlastního života, sdílení pouze chtěných zážitků pro toho kterého daného posluchače (nyní čtenáře), neveřejnost,..
Jakýsi návrat ke starému dobrému bezprostřednímu setkávání se mezi čtyřma očima. Nechat plynout konverzaci, skákat od jednoho tématu k druhému, to je vám nádhera! Zpětné díky D. za prohlédnutí!
Zkrátka snažím se starat o svoje; žít svůj život a ne život jiných, a totéž očekávám i od ostatních, a proto jim (vám) nehodlám strkat pod nos knihu vlastního života, poněvadž vím, že byste pokušení neodolali (tak jako já) a s chutí si početli (nápodobně).
Nějak u mne i vyprchala potřeba, nepíšíc se mám poslední dobou pocit větší volnosti a taky dojem, že věci nabírají rychlejší spád. Možná jsem prostě jen odbrzdila?

A ty nevýhody? Ten uspokojující pocit z dobrého článku. Možnost jednostranně sdělit něco důležitého většímu počtu lidí. Těch několik ojedinělých zpětných vazeb, za které dodatečně ještě jednou děkuju pisatelům. ..

No a navíc Pavlína v Itálii skončila. Možná navždy, možná jen prozatím. Teď jsem vám všem mnohem blíž, než si myslíte! Alespoň kilometrově. Jinak mám někdy pocit, jako bych byla z úplně odlišné planety.

Tak co bych vám tak na závěr řekla? Nekomentujte. Radši dejte vědět, kdy zajdeme na čaj a pokecáme mezi čtyřma očima. Budu se těšit.

A pěkně ten dnešní Nový -Dračí- Rok oslavte! Já taky slavím. Půstem!