Važme (si) času!

Léto je tu!
A tak šupajděte od svých kompjůtrů do přírody, do měst, do lesů, k vodě a prostě kamkoliv! Nezavírejte se doma, nechte na sebe blahodárně působit slunce, vítr, čerstvý vzduch a i déšť, sprchne-li... Vždyť život je tak krátký!
Tak proč ho zabíjet doma, zalezlí ve svých skrýších koukajíce na obdélníkovou blikající obrazovku?!? 

Včera jsem dostala užitečnou životní lekci - nebylo to nic ohromného ani nijak zvlášť signifikantního, ale tak nějak mě to zasáhlo...
Slíbila jsem pár lidem recept na pravou italskou cibulovou polévku plus nějaká doporučení, co se mé domoviny týče (byli to cizinci, co si plánují výlet k nám), a tak jsem se do toho pustila. Ale ono nic není hned a všechno nějaký čas zabere. C. si jenom ťukal na čelo a rozhodl se mi (znovu, pokolikáté už?) objasnit, že mám věci dělat především sama pro sebe. Protože až ostatní budou mít něco udělat pro mne, tak to bych se načekala (jak se už tolikrát stalo, že). A když už to chci udělat (pro svůj dobrý pocit a škrtnutí z listu závazků), tak ať to zjednoduším (například obšlehnutím a upravením receptu z internetu, nemusím tak hledat slovíčka jako "tyčový mixér" atp.) a netrávím nad tím půl hodiny!

Asi jsem naivní citlivá altruistka (i když pokrok oproti minulým létům je zřetelně vidět). Zkrátka si všechno maluju moc narůžovo a svět vidím jako krásné místo, kde si všichni vyhovují a pomáhají a mají se rádi... Hahaha.
Pokud to máte taky tak, tak vás můžu srdečně pozvat do Itálie, zkuste si tu chvíli žít a změníte názor!
Tady to funguje následovně:  

Jako Ital(ka) vím, že se mě všichni snaží podvést, natáhnout a využít mě, a proto musím předvídat jejich kroky a zároveň být mazanější než oni a úplně nejlíp bude, když se mi podaří převézt je.  

(Tutti fanno furbi per cui devo essere più furbo di loro.)

Ale abych neodbíhala, jak konkrétně jsem se ze včerejška poučila?

Než začnu cokoliv dělat, zeptám se sama sebe, jestli to má pro můj život (jelikož je poměrně krátký a každá sekunda je neopakovatelná a plýtvat časem je neomluvitelné) skutečný význam a jaký.
Co tím získám, proč to dělám a jestli to není jen zabití času, případně oddálení nějaké jiné činnosti, do které se mi podvědomě nechce.
Pokud se mi výsledek zdá jako ospravedlnitelný - do toho!
Pokud ne (tzn. není to nezbytné, lze se obejít bez toho či nemá to kýženou hodnotu - chápejte: nevyplatí se to, a to nemluvím jen o materiální stránce) - nedělat to a pustit se do něčeho jiného.
Samozřejmě existují výjimky jako je práce či vaření oběda... Ale i ty se dají zdůvodnit (výdělek, spokojenost a zdraví).
Například hraní hry Šmoulové na iPadu je naprosto nezdůvodnitelné, a proto ji od nynějška budu NAPROSTO ignorovat. Aspoň si potrénuju silnou vůli. :)
Taktéž vlastně dopadl i Facebook. A blog je zatím ve fázi zvažování. Asi i proto ty odmlky. Snažím se teď žít víc reálný než "virtuální" život - protože jeden den prožitý naplno v reálu vydá za deset virtuálních. Škoda jen, že té osobní interakce tu mám tak pomálu, i co už, všechno se mění a nic není navždycky. :)

Tak uvidíme, jak se mi tuhle nově osvojenou techniku bude dařit aplikovat a jaké výsledky to přinese. Vidím to pozitivně! 

Létu zdar!