Ve čtvrtek jsme byli pozvaní k Enzovi a Cristině do Prata na večeři. Domluva zněla na osmou. Připočítaje k tomu našeho záludného navigátora, který si opět neodpustil pomást cesty a prodloužit tak jízdu o půl hodiny, po půl deváté zvoníme, zdravíme, líbáme na tvář, předáváme zakoupený koláč v krabici a usedáme ke stolu.
No, první chod jsem měla odmítnout, ale to se prostě nedalo, a tak jsem vyslovila kouzelnou formulku "vejdi a neuškoď", pěkně se na jídlo usmála, nabila si je pozitivní energií a pustila se do něj. Gnocchi (tříbarevné!)se zeleninovou omáčkou (cuketa, mrkev, cibule, chtěla tam dát i papriku, ale neměla - jupí!:), pancettou a 1 bramborou. Mňo, chuťově dobrá, co si budeme povídat.
Druhý chod měli arrosto (vepřové, vypadalo dost suše) a já rybišku! Orata (= pražma), v troubě pečená, česnekem a bylinkami plněná a moc dobrá. Příloha: špenát. Tak toho jsem snědla jen malé, "povinné" množství. I když i tady jsem měla říct ne. Příště budu tvrdá! :)
Ovšem teď k té sicilské specialitě: Carpaccio di pesce spada. V překladu... uzené syrové plátky mečouna. Podáváno s citrónem a rukolou - mňam! Úplná harmonie chutí!
Na závěr dvoubarevný koláč, sicilské pomeranče a mandarinky, kafe. Ani jedno se mě netýkalo, i tak jsem byla napuclá ažaž.
A pak se mluvilo, mluvilo, mluvilo... až do bílého rána (no, ne tak úplně, jeden z nás 4 vstával ráno do práce a my to nebyli, takže jsme kolem půlnoci vypadli abychom po jedné dorazili domů).
Příště (bude-li nějaké) si můžeme dovolit večeřet dřív (neitalsky jsou zvyklí na 18. až 19. hodinu).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář!
SPAMy neschvaluju, takže pokud tu hodláš jakkoli plevelit, šetři energií. Tvůj neadekvátní komentář poletí do koše dřív než ho kdokoli uvidí >:)