Odstávka a ukončení blogu

Pozorný čtenář si všimnul, že jsem 15. 7. 2013 Pavlínu v Itálii smazala. Byl to takový náhlý popud. Vnuknutí, až bych tak řekla.
Jaké byly vaše pocity, když jste mě na internetu nenašli?

Moje pocity byly následující:

• úleva, pocit svobody, jako bych se odcvakla od minulosti
• troška nostalgie, přemítání, zda jsem udělala správnou věc
• vymizení nutkání "měla bys zase něco napsat"

...

Tři tečky značí delší časový úsek, v němž jsem se stihla přestěhovat do nového bytu. Zatím ne kompletně, ale částečně ano - počítač tu mám, internetové připojení mi chybí. Zvažuji, zda ho pořídit, zatím mi to vyhovuje bez, ale časem nejspíš změním názor. Takže po víc jak týdnu dopisuju tento ukončovací příspěvek. Kromě těch bezprostředních pocitů se totiž po pár dnech vynořil ještě jeden další, a to pocit neuzavřenosti. 

Já si Tě totiž, milý pozorný čtenáři, vážím. 

Byl jsi se mnou nějakou dobu (kdo jen krátce, kdo déle), četl jsi mé výlevy, pozoroval jsi mé myšlenkové pochody, nechal ses unášet mými životními příhodami, procházel jsi se mnou kulinářskými peripetiemi, nechal ses inspirovat mými oblíbenými odkazy či ses jen kochal fotografiemi, co jsem vkládala. Třeba se Ti jen líbily citáty vpravo nebo jsi chtěl vědět něco o Itálii z trošku jiného úhlu pohledu... Zkrátka ať už jsi na blogu Pavlína v Itálii dělal cokoliv, já Ti za to děkuji. 

Byl jsi mi rovnocenným, i když někdy mlčenlivým, partnerem. A s partnery se jedná na rovinu. Alespoň já, zastánkyně fair play. Samotnou mne mrzí, když se lidé, se kterými se mám fajn, najednou bez rozloučení vypaří. Stává se to - prostě o sobě nedají více vědět. 

Proč to udělali? Co se událo? Kdoví. 

Tedy dle hesel "Dělej jen to, co chceš, aby ostatní dělali tobě" a "Komunikace mezi lidmi je základem všeho" jsem se dodatečně rozhodla blog Pavlína v Itálii navrátit dočasně na své původní místo a vyjasnit si to s Tebou, milý čtenáři. Říct Ti, že opravdu odcházím, poděkovat Ti za ty společné chvíle, za trpělivost, za komentáře, za dotazy, za zájem, za pozornost. 

Cítím, že etapa tohoto blogu je, po téměř čtyřech letech, u konce. Tak jako nastávají změny v reálném životě, nastávají i v tom virtuálním. Jedna věc končí, aby jiná mohla začít. Kdoví, co mne teď čeká. :)

Přeju Ti, můj milý čtenáři, krásný život neboli una vita bella, jak bychom tu v Itálii řekli. 

Užij si jej naplno - dělej věci, co Tě baví a co Tě naplňují radostí a potěšením; obklopuj se lidmi, které shledáváš zajímavými a inspirativními; buď vděčný za maličkosti, které každodenní život přináší; soustřeď se na to pěkné, co se Ti děje a to ostatní ber s nadhledem a humorem. 

Hodně se směj, když na to přijde, tak klidně i plač, ale hlavně buď svůj, protože Ty jsi ta nejkrásnější a nejdokonalejší bytost, se kterou se ve svém životě setkáš. Měj rád sám sebe. To ostatní přijde samo. Vychutnej si každý moment, je totiž neopakovatelný.. Ale tohle všechno Ty určitě už víš. :)

Tedy ještě jednou díky. 

Objímám a líbám,    

Tvá Pavlína z Itálie