Tak jsem ještěv tom, ještě se usmívám do blba, ještě mi připadá celý svět růžový a skvělý a vůbec....
V pondělí jsem obhájila diplomku a včera, 20.9.2011 jsem složila státnice. Něco, v co jsem skoro ani nedoufala, že nastane. Něco, co jsem tři roky odkládala a stresovala se tím a zkrátka měla nevyřízené účty... Je to za mnou! :)
Osobně se k titulům obecně stavím poněkud skepticky, ono stejně v životě nejde o ně, ale o to, co člověk umí a jak kdysi kdosi řekl: život je stejně o vztazích mezi lidmi. No ale k tomuhle názoru jsem "dospěla" až na univerzitě, takže když už jsem byla tak blizoučko, tak koneckonců proč to vzdát a nenechat si ho dát? No lehké to nebylo, to ne... Ale co v životě je lehké? Je potřeba čelit obtížným a nelehkým věcem, protože bez nich by nemohlo být těch sladkých odměn ve formě pocitu dobře vykonané práce, zadostiučinění, pocitu, že jste vítězem...
A nemluvím samozřejmě jen o studiu. Jedna ze spolustudentek, co to měla za sebou dříve než já, se vyjádřila ve smyslu: "No, a co já teď budu dělat? Jsem se pořád učila... to teď budu mít tolik volného času... že bych zase začala něco studovat?" Tak tohle prosím ne, to je degradace na entou! A to já zase vím, co budu dělat... začnu malovat, konečně se zase budu moct věnovat psaní (a to nejen sem, na blog), čtení, žonglování, konečně si došiju kalhoty, co mám v plánu, spravím si tričko, investuju víc času do budování mezilidských vztahů, uklidím doma, vytvořím adresář všech zajímavých záložek, co mám v počítači, něco vynikajícího upeču, snad začnu zase fotit krásy Itálie (jen co se objeví ztracený foťák) a do budoucna už jsem si navrhla pár větších cílů, o nichž je ještě předčasné mluvit...
Všechno popořadě, ale ukončením studia život rozhodně nekončí, ba naopak: ZAČÍNÁ!!!
V pondělí jsem obhájila diplomku a včera, 20.9.2011 jsem složila státnice. Něco, v co jsem skoro ani nedoufala, že nastane. Něco, co jsem tři roky odkládala a stresovala se tím a zkrátka měla nevyřízené účty... Je to za mnou! :)
Osobně se k titulům obecně stavím poněkud skepticky, ono stejně v životě nejde o ně, ale o to, co člověk umí a jak kdysi kdosi řekl: život je stejně o vztazích mezi lidmi. No ale k tomuhle názoru jsem "dospěla" až na univerzitě, takže když už jsem byla tak blizoučko, tak koneckonců proč to vzdát a nenechat si ho dát? No lehké to nebylo, to ne... Ale co v životě je lehké? Je potřeba čelit obtížným a nelehkým věcem, protože bez nich by nemohlo být těch sladkých odměn ve formě pocitu dobře vykonané práce, zadostiučinění, pocitu, že jste vítězem...
Áááách..
Všechno popořadě, ale ukončením studia život rozhodně nekončí, ba naopak: ZAČÍNÁ!!!
Každopádně velká gratulace. Sám mám s "rozvolněným studiem" určité zkušenosti a vím, jak se to táhne a jak se nechce, když se to "vleče" rok za rokem. Když to potom člověk zvládne, je to určitá satisfakce, zadostiučinění, že to člověk dokázal, zvládnul, měl na to. R.
OdpovědětVymazatDěkuju, R. Ano, po několika letech se mi tomu až uvěřit nechce, že jsem se opravdu vzepjala a dopsala a obhájila diplomku, naučila se na státnice a udělala je. Skoro jakoby to byl film... ale ne, je to pravda! Právě si říkám, že možná tím, že je to po těch X letech, tak si toho cením ještě víc než kdybych to byla bývala udělala "klasicky", hned po skončení přednášek. Jakási přidaná hodnota?;)
OdpovědětVymazatJo, já to mám stejně jako ty a proto si snad mohu dovolit napsat, že my lidé, naše civilizace, jsme, dle mého názoru, ulítlí, hrajeme si na tituly, jsme zalezlí někde před pc, v kancelářích, studovnách a veňku v přírodě nám utíká, uniká ten pravý život.
OdpovědětVymazatPřijde mi to postavené na hlavu, peníze, moc, tituly a to podstatné nám leckdy uniká.
Komu vadí množné číslo, ať si za něj dosadí pouze mě samotného. R.
Jinak samozřejmě obdiv, když se studuje tímto, jakoby rozvolněnějším způsobem, není snadné to dotáhnout, ale ona vš je asi obecně jakási zkouška nervů, kdo vydrží a kdo ne.
Souhlasím s tou zkouškou nervů – hezky řečeno. Samozřejmě ne všichni jsou ochotní se nervovat a otázkou je, je-li to v současnosti vlastně vůbec potřeba. Ono to dávno není jako kdysi, kdy titul znamenal dobré místo či adekvátní platové ohodnocení. Nedávno jsem na tohle téma shlédla moc pěkný dokumentární film – kdo vládne angličtinou, doporučuju shlédnout College Conspiracy.
OdpovědětVymazatJedná se sice o prostředí USA (studenti si půjčí, aby mohli vůbec vystudovat a VŠ tituly jsou jim pak ale úplně na nic a navíc se topí v dluzích), ale s globalizací se ty rozdíly pomalu začínají stírat.
Když jsem byla v té cílové rovince (jak DP, tak šprtání na státnice), tak jsem si tu a tam našla chvíli na pobytí venku a ty extáze se nedají popsat! V životě mi nepřipadalo nic úžasnějšího než kropit úrodu a koukat na ten zázrak, jak slunce proniká skrze kapičky vody. Či pozorovat s jakým důstojným klidem a rozvahou želvy ukusují ze své snídaně nebo koukat do nekonečného sametově černého hvězdného nebe... To si pak teprve člověk připadá k smích se vším tím svým (titulovaným) snažením.