Včera jsme vyrazili na C. večerní představení, musím říct, že po 3 týdnech bez auta se mi hned po prvních několika stech metrech udělalo tak šoufl, že jsem se stěží udržela nezvracet.
Jó, zlatá cesta letadlem, tam jde v podstatě jen o ten přehup když vzlétne a druhý, když dosedne... Zato tyhle toskánské klikaté úzké skoro polňačky z jednoho kopce na druhý mi dávají zabrat. No, cesta trvala hodinu a byla krušná.
Každopádně jsme dojeli a po přemístění židlí z kruhu do řad (v tom vedru jsem se pěkně zapotila.. navíc jsem původně měla takový, ehm, řekněme odvážný top, který se nepříliš hodil k setkání s knězem (organizátor), a tak jsem jej byla nucena vyměnit za bavlněnou mikinu s dlouhým rukávem.. :)) jsme vyrazili hledat něco k snědku (já měla krabičku s rýží a fazolkama).
Vyhrála to jedna Ristorante Pizzeria poblíž, takový polobar polorestaurace..
Na otázku, co mají za první chody se majitel otočil ke dveřím a mohutným hlasem zařval na svou manželku, cože to dneska mají za první chody. :) Manželka - vitální, asi padesátiletá paní - přišla zvenku a ještě s plnou pusou se jala vyjmenovávat nám první chody. Klasika, nějaké tortelloni se smetanou a šunkou, které si C. nakonec vybral, a asi dalších 5 variant. No a pak se paní s otázkou v očích mrkne na mě, co jakože si dám já a C. za mě bleskově odpovídá, že nic, že jsem makrobiotička. "Macrobiotica macrobiotica? Quella vera?" V překladu Opravdická makrobiotička? V očekávání toho, že budu muset (opět) vysvětlovat jsem jen rezignovaně kývla.
A ona na to: "No to jsem taky byla, dva roky vyloženě skalní MB, cítila jsem se výborně, ale po dvou letech jsem začala zničehonic omdlívat, cítila jse, se taková slabá.. Tak jsem toho nechala. Tělu přece jenom všechny ty fazole, cizrna a rostlinné bílkoviny nenahradí maso a navíc se jich musí sníst spoooousta. A tak jsem rozvolnila, pořád ještě jím cizrnu, špaldu atd., ale když si tělo řekne, tak jím i normálně. A jak to máš ty?"
Zůstala jsem jen zírat s otevřenou pusou. První italská pravá MB, co jsem tu potkala a navíc v pizzerii - na místě, kde bych to nejmíň čekala!!
Tak jsem odpověděla popravdě, že následuji MB "a modo mio, personalizzata" neboli že si ji přizpůsobuju tak, aby mi vyhovovala. Když mám potřebu ovoce, tak si jedno dám, když mám potřebu masa, tak ho trochu sním.. (že nejím sýry, mlíko, cukry, uměle vyráběné či konzervované věci, brambory, rajčata, lilky, papriky, salámy, atd. nebylo potřeba vysvětlovat, juchů!;)
Takže jestli jsem ta pravá "macrobiotica macrobiotica" nevím, ale vím, co mému tělu vyhovuje a to je hlavní.
K pití jsme si objednali vodu a paní se se slovy "jednu makrobiotickou vodu" a s úsměvem na rtech odporoučela do kuchyně. Hehehe.
Díky, Pauli, za článek o tom, že na světě existují lidé, kteří chápou i beze slov.
OdpovědětVymazat