Když vás kousne mravenec v nose...

...tak je to docela peklo! Ale vtipné! :)

Jak je mým

(dobrým? Nedobrým? Nejlepší asi bude ponechat bez adjektiva) 

zvykem ke všemu čuchat,

(br, to slovo vypadá hrozně, ale jak lépe to vyjádřit? 
Vonět? Vdechovat aroma? Nasávat pachy?) 

tak jsem si tuhle po ránu otestovala pár růží a rozkvetlou mateřídoušku

(musela jsem zkusit, je-li to ona, poněvadž vypadala tak zvláštně, italsky...) 

a najednou se mi chtělo ale šíleně pšíknout...

(kýchnout? Hepčíknout? To je dneska den na slova, fakt!)

 Kdybych věděla, co je to alergie, tak bych si to možná vykládala jako alergickou reakci.

Ale ono ne, on to jen malý rezavý mravenec, kterému se můj hluboký nosní vdech stal osudným. Ovšem předtím se ještě vzmohl na pořádný kousanec.
Docela jsem se zasmála. Poškrabat se samozřejmě nešlo, a tak jsem nechala ten divnodivný pocit odeznít..
No není to zážitek nad zážitky? ;-)

Kam se na to hrabou včerejší hlubokomyslné úvahy a lehce zachmuřené myšlenky, pocity osamění, ztracenosti, nesmyslnosti, bezcílnosti, nevytyčenosti, nenaplnění, nespokojenosti, podrážděnosti, sebekritiky, neodhodlanosti, tápání, neschopnosti, odtrženosti, selhání, atd. a s ním spojená snaha zaplnit pomyslnou prázdnotu jídlem?

Přejídání je zlo, co pácháme sami na sobě.
A psychiku si tím stejně zlepšit nejde.
Ať si kdo chce říká co chce, nejde.
 ... Leč žádnou univerzální radu, jak se nepřejídat, nemám. Žel. Někdy by se mi taky hodila.

Takže až zas budete někdy na dně, tak jděte na dlouhou procházku a zhluboka se někde nadýchněte.
Třeba vás taky kousne mravenec! ;)