Sedm let

Mí milí!

Dneska mám zase kreativní slinu a než ji spolknout, plivu! ;) 

Nechutný příklad takhle na začátek, že?
Hej, trocha humoru ještě nikoho nezabila (hele Pavlíno, ale možná mohla odradit od dalšího čtení... No už to tam necháme.). Chicht.

Po včerejším prodělaném horečkovém dni, kdy jsem opravdu ne-mohla nic, vše šlo tak trošku stranou (někdy poměrně osvěžující pocit, že jsou tu i jiní, kteří se postarají nebo daná věc prostě počká) a v centru vlastní pozornosti jsem byla "já, já, já a jen já" (i když v jednom ohni, s hlavou jako střep, při pomyšlení na jídlo hledající kýbl a vstávání z postele mi připadalo jako nadlidský výkon), jsem opět na nohou akční a aktivní jako málokdy - vzhůru už od pěti hodin ráno! I můj budík měl ještě půlnoc a probral se až celých 75 minut po mně! 

Ono pořádný odpočinek tělu jednou začas jen prospěje. 

Díky, vire/ nachlazení/ ofouknutí/ ať-už-to-bylo-cokoli!

Takže jak povídám, dnes ráno brzký odjezd do práce, příprava snídaní je na mně (to jsem se zmiňovala, že máme penzion v Toskánsku, že ano? Kdybyste někdo chtěl, máte až do konce října příležitost přijet. Poté prodáno, pusu a šáteček!) a jsou tu hosté z Anglie - pár, co u nás byl poprvé před sedmi lety.

SEDMI LETY, chápete?

Čas letí. 

A tak jsme se dnes ráno zakecali a v podstatě jsem shrnula těch sedm let do dvou tří vět... a pamf! To mě dostalo. 

Vlastně mě napadá, že tehdy před sedmi lety jsem tenhle blog zakládala... Takže to sem vlastně patří! Taky si to budu moct přečíst, až (ráda bych řekla "pokud", ale to první je výstižnější) se mě zase někdy zmocní pocit, že nejsem dost dobrá, že jsem nic nedokázala, že stojím na místě, že ostatní jsou úspěšnější, lepší, spokojenější, šťastnější (mám pokračovat?) než já... 

Co se za těch sedm let událo?

• Dodělala jsem univerzitu
• procestovali jsme Evropu, kousek Anglie a Kanárské ostrovy s baťohem na zádech
• žili jsme v Praze a taky v Miláně a zase zpátky v Certaldu
• pracovala jsem v knihovně, v penzionu, v hostelu, jako profi fotografka a soukromá učitelka angličtiny a češtiny pro cizince
• naučila se žonglovat
• nosila dredy, krátké i dlouhé vlasy
• vdala se a v porodním domě povila úžasnou dceru
• z makrobiotiky přešla přes veganství k nízko- až bez- sacharidové stravě
• dlouhodobě cvičila tchaj-ťi, qi-gong, jógu, hooping, závěsnou akrobacii a Pole Dance
• prošla jsem Nevýchovou
• naučila se šít na šicím stroji
• propadla barefootingu a vyrobila si své (zatím jen) sandály
• byla součástí natáčecího štábu italské situační komedie... 

A to mluvím jen o tom viditelném, osobní změny a pokroky by taky vydaly na pár řádek, ale o těch zase někdy příště..

A nyní, ve svých třiatřiceti, stojím před rozhodnutím: 

Co dál? Kam dál? Jak dál? 
A teď? 

Mysl běží jako splašená, snaží se to vy-myslet, naplánovat, zorganizovat... 

Leč v pozadí toho všeho tuším onu nekonečnost možností, jen se jí otevřít.. a nechat se obejmout. 

Tak, Pavlíno, odvahu! :))

...

Jasně, takhle podrobně jsem to Angličanům nevykládala, v podstatě jsem zmínila jen to žití v Praze a Miláně... a ono už i to, když na to zpětně koukám, je docela ne-normální. Vybočování z řady zdar!

Schválně si zkuste (i kdyby jen tak sami pro sebe) shrnout svých posledních sedm let.. Třeba vás to taky překvapí.

Velké horké letní italské objetí k vám letí a snad zase brzy napočtenou!


Pavlína

Jak jsme neočkovali v Itálii

Itálie, země svobodná a pokroková.
Opravdu?

Jedna z výhod a důvodů, proč tu žijeme, bylo 

očkování. 

Co je tohle za důvod? Hned vysvětlím: 

Itálii (konkrétně Toskánsko, protože tady co kraj, to trošku jiný nejen mrav, ale i právní úprava) jsem vždycky (tedy od těch dob, co jsem se o problematiku začala zajímat, zhruba 4 roky zpět) vychvalovala za to, že očkování je zde doporučené. Abych byla přesná: čtyři povinné vakcíny, zbytek doporučený.

A pokud nenaočkujete ani ty čtyři povinné?
Ok, vaše věc.
Tady nám to podepište, uveďte důvod, poté odešlete či zaneste na příslušná místa a ciao. 

Rozhodně nás do toho nikdo nenutil.. no jistě, předpokládá se, že očkovat budou všichni, takže i nám automaticky chodily pozvánky na očkovací sezení dle regionálního očkovacího kalendáře na daný den a danou hodinu, a to i přesto, že jsme podepsali (a zdůvodnili) informovaný nesouhlas s vakcinací. 

Pediatra na nás začala docela zahlížet a významně upozorňovat, že jsme jediní z jejích 1200 pacientů, kdo neočkuje.
Informovala, předkládala dokumenty a s postupem času se omezila už jen na "a co to očkování - no vy víte, jak to vidím já..." mezi dveřmi při odchodu z pravidelných prohlídek.

My jsme si načetli pro i proti, konzultovali jsme s kapacitami a experty, kterým věříme a rozhodli se. Dcera je očkovaná proti tetanu (v 19 měsících) a meningokoku C.
Loni začala chodit do místní mateřské školky. Přijata bez problémů. 

Mé tendence se vrátit do Čech byly výrazně tlumeny tamním povinným očkováním (a tudíž kde by mi ji vzali do školky, až budu chodit do práce?) a pak taky tím, že tu přece jen máme penzion, a tudíž práci, známe tu pár lidí, žije se tu fajn.. 

Tak a tenhle idylický obrázek dostal právě 19. 5. 2017 krutý zásek.
Byl totiž schválen návrh zákona o povinném očkování.
A rovnou vešel i v platnost. Zákonem se stane po uplynutí dvouměsíční lhůty. Co že to v něm vlastně tak zásadního je? 

Povinně musí mít dítě naočkováno 12 (!!! dvanáct!!!) vakcín.

Jinak žádné jesle, žádná školka, povinná školní docházka (6 - 16 let) bude v případě chybějícího očkování pokutována (každoročně, za každé dítě zvlášť, v rozmezí od 500€ do 7,500€) a hrozí až odebrání dítěte státem. 

Má první reakce byla: "To si snad ze mě dělají srandu, ne?!?"

Žel ne.
Pořád ještě se mi tomu nechce věřit.
Odhady mluví o tom, že v Itálii je 800,000 neočkovaných či částečně očkovaných dětí.
Jak si to představují?
Že teď jako stádo ovcí nastoupíme a necháme naše děti doočkovat jenom proto, že nám to diktuje stát?!?

A to jste věděli, že v Americe je nejnižší proočkovanost v oblastech, kde žijí univerzitně vzdělaní a bohatší lidé? A že jsou to často právě doktoři, kdo své děti neočkují?
Proč asi?

...

Tenhle post jsem nechala chvíli uležet a zapřemýšlela i nad širšími, skoro až duchovními příčinami a dopady tohoto očkovacího rozhodnutí na nás.

Že by to bylo popostrčení směrem k AKCI?
"Už se rozhoupejte, tak co bude? Pořád ještě nevíte? Sami nic? Přešlapujete na místě? Dobrá, pomůžeme vám... "
Vyšší vedení?
Od začátku roku těch pošťouchávacích a vykopávajících znamení bylo vcelku hodně, tak uvidíme.
Po počátečním rozhořčení (a není jen moje, probíhají demonstrace, petice, ..) si začínám říkat, že nějak bylo a nějak bude, přece se z toho nezhroutím.

Děkuju za rčení, které se ke mně teď dostalo a pomohlo mi hodit se do pohody a přestat se stresovat z budoucího... Pasuje na spoustu situací. Zní:

I pád na držku je jistým pohybem kupředu.  

Míst je na světě dost, stylů žití taky a dobří lidé se najdou všude.
Stačí mít dobro v sobě, v dobro věřit a dobrem být. A klidně si myslete, že jsem naivní. 😄

Smůtí aneb krátce ze šuplíku

Někdy říkám mému o 10 let mladšímu já: Ty vado, jak jsi mohla být tak naivní, průměrná, šedá, proč jsi nesebrala odvahu do hrsti, proč jsi do toho nešla? Sbalit kufr a tradáááá!

Vzápětí si uvědomím, co by mi asitak mohlo říct mé o 10 let starší já... A jdu se vrhnout do něčeho, co mi dává smysl, čeho se bojím nebo co mě má kam posunout. Umývání nádobí a vaření tu bylo, je i bude, ale copak jsem byla stvořena jen pro tuhle aktivitu? Tu přece už důkladně znám, umím a ovládám, děkuji, posuneme se dál. Co bych se ještě tak mohla naučit?

Smoothie! Ok, co ze to rikal ten pan Dahlke, abychom tam nedávali? Bolehlav (Sokratův konec), pryskyrnik (krece a na chut dost nechutný), bobule tisu (jedovaté!).. to, co nezerou krávy abychom ani my nezrali.

Takze kopriva, pampeliska, brslice, kontryhel, jitrocel (ty zarucene poznam), popenec... asi pujdu omrknout zahradu, pole a pripotoci a trosku toho ziveho bejli si naskubu. Na smútí.

Toliko z mých zápisků čerstvě objevených v počítači.
Mám tu i jiné poklady.
Tak zase příště.

Aprílová Palmová neděle

Duben je tu a s ním přípravy na moje nastávající narozeniny. Významné! :)

Po bouračce už jsem v cajku (zas mě přepadla chuť použít slang, tak mi to odpusťte:)), dala jsem se do kupy, i když závěrečné lékařské vyšetření mne ještě čeká.
Auto tchýni spravili a minulý týden vrátili. Půjčení do budoucna pouze v případech nejvyšší nouze, jinak nic.
Šetřím si na vlastní kolo.

Taky jsme s dcerkou byly na dovolené a dovolily jsme si užívat si českého jara skoro tři týdny. Áááách. Ovšem nyní už jsme zase zpět mezi toskánskými kopci, obklopeny rozkvétající flórou.

Dnes je Palmová neděle (taky o ní slyšíte prvně? :)) - už to čtu, katolický svátek, začátek svatého týdne (posledního týdne Kristova života), připadá na předvelikonoční neděli.
Taky se ptáte, co s tím mají co do dělání palmy?
Takže: v tenhle den prý Ježíš přišel do Jeruzaléma a srocený dav ho přivítal ovacemi a máváním palmových větviček.
No jo, v Izraeli je co krok, to palma. V Itálii abys palmu pohledal, tak si místo nich vystačí s větvičkami olivovníku - donesou si je pěkně do kostela a tam jim je kněz posvětí. Doma si je pak věřící vystaví jakožto symbol míru.*

A po kulturní vložce následuje obrazový materiál - chňapla jsem foťák a vyběhla na foto-vycházku a byla plodná (co se úlovků týče).
Mrkněte, jarní botanická exkurze začíná:

Jabloň - Melo

Třešeň - Ciliegio

Šeřík - Lillà

Zlatý déšť - Forsizia

??? - ???

Tulipán - Tulipano

Naznala jsem, že při pomalosti mého počítače a programu k úpravě fotografií se nejspíš zblázním, budu-li na všechny fotky lípat copywritový odkaz na můj blog, takže tentokrát bez něj - však vy na mne odkážete, kdybyste si je chtěli půjčit, viďte? ;)

Mávám vám (i když ne palmou ani olivou), mějte se bájo a brzy zase navi! 

Vaše Pavlína

*informace o Palmové neděli jsem si nevycucala z prstu, ale čerpala odsud (v italštině).