Někdy říkám mému o 10 let mladšímu já: Ty vado, jak jsi mohla být tak naivní, průměrná, šedá, proč jsi nesebrala odvahu do hrsti, proč jsi do toho nešla? Sbalit kufr a tradáááá!
Vzápětí si uvědomím, co by mi asitak mohlo říct mé o 10 let starší já... A jdu se vrhnout do něčeho, co mi dává smysl, čeho se bojím nebo co mě má kam posunout. Umývání nádobí a vaření tu bylo, je i bude, ale copak jsem byla stvořena jen pro tuhle aktivitu? Tu přece už důkladně znám, umím a ovládám, děkuji, posuneme se dál. Co bych se ještě tak mohla naučit?
Smoothie! Ok, co ze to rikal ten pan Dahlke, abychom tam nedávali? Bolehlav (Sokratův konec), pryskyrnik (krece a na chut dost nechutný), bobule tisu (jedovaté!).. to, co nezerou krávy abychom ani my nezrali.
Takze kopriva, pampeliska, brslice, kontryhel, jitrocel (ty zarucene poznam), popenec... asi pujdu omrknout zahradu, pole a pripotoci a trosku toho ziveho bejli si naskubu. Na smútí.
Toliko z mých zápisků čerstvě objevených v počítači.
Mám tu i jiné poklady.
Tak zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář!
SPAMy neschvaluju, takže pokud tu hodláš jakkoli plevelit, šetři energií. Tvůj neadekvátní komentář poletí do koše dřív než ho kdokoli uvidí >:)