Sitcom 2012: 13. den

Hypnóza

Můj objektiv EF 18-55mm má dnes velkou premiéru, je s ním totiž natočena jedna scéna!! Juhůů. Mezitím mi je zapůjčen 50mm, dělá zajímavá makra.

Do B&B zavítá psycholog, specialista na hypnózu, jedoucí právě na nedalekou konferenci. Adriana ho žádá, aby jim předvedl, jak lze někoho zhypnotizovat. On, okouzlen jejím šarmem, se nechá přesvědčit a zhypnotizuje nabídnuvšího se skeptika Cristiana, který hypnózu nazývá absolutním šarlatánstvím. 

 

 

 

Jenže ouha, ono to funguje a Cristiano dělá cokoliv, co je mu řečeno, že udělat musí. Zametá, seká trávník, nakupuje, objednává... Lidia toho chce využít, připraví hnízdečko lásky a už už se připravuje na vášnivou noc, jenže všechno to nakonec – jako vždycky – dopadne úplně jinak.

Dnešní den je tzv. den blbec. Ráno se stále ještě řeší odjezd onoho mladíka, do toho odjíždí i hlavní organizátor, který má dnes opět (jako včera) sehrát roli signora Arabiky. Důvod spěšného odjezdu zní: maminka v nemocnici. Později odpoledne se vyrojí pochybnosti, zdá se totiž, že možná nakonec jeho máti nic není, že jen E. utekl před jistou dámou, která ho tu po obědě vehementně hledá a chce po něm peníze. To ovšem nic nemění na tom, že je třeba narychlo sehnat schopného herce na jeho místo. Nedaleká herecká škola zašle jednoho ze svých studentů, který je všechno jen ne aktér a přestože se zoufale snaží, nedaří se mu vyslovit «dalla Telenet», což je v roli pana Arabiky klíčové. Odešleme ho zpět a roli dostane původně plánovaný poslíček. Žel ani jeho přednes není nijak převratný (navíc má málo času na naučení svých replik), a tak ztratíme spoustu času opakováním scén.

Odpoledne přiběhne asistentka fotografie, zvaná Gufo (Sova) či Fungo (Houba-Hříbek), jestli prý někdo nemáme čtečku karet. Vrhneme na ni nechápavé pohledy, povytáhnu obočí a kroutím hlavou. Sprdne mě, že ať se jako neksichtím, protože ta jejich se porouchala a jestli se jako žádná nenajde, tak končíme. Načež jí C. opáčí, že normální lidé s sebou po kapsách obvykle každý den čtečky paměťových karet nenosí. Inu dostane se nám dalšího výchovného poučení, že ona ji teda s sebou vždycky nosí, jen tentokrát ne. Abych to zkrátila: čtečka se jim porouchala s kartou uvnitř. Došlo k jejímu porušení a byly ztraceny nahrávky detailů tváří hlavních protagonistů. Taková hodinka až dvě práce. Naštěstí jen stálých herců, ne těch hostujících. I tak to nepotěší.

Dále onemocní kostymérka a manželka. Lidia má teplotu 38,7°C a namísto, aby si vzala Paralen, čeká od rána až do osmé hodiny večerní s průjmem a křečemi na zázrak, že to přejde samo. Nepřejde. Má strach, že by to mohl být slepák. Majitelka penzionu zavolá svému rodinnému lékaři, který záhy přijede, prohlédne ji a uklidní (jelikož začíná hysterčit), že je to všechno od bolavého krku. Uf.

Ráno dorazí pouliční prodavač z Toga, náš známý, kterému Cristiano v hypnóze koupí celou výbavu za přemrštěný peníz. Popovídáme si a nakonec musí, chudák, přestože scény dotočil poměrně brzy, počkat až do šesti večer než ho někdo odveze.

Přijede spousta turistů, což s sebou, mimojiné, přináší nutnost uvolnit jeden z námi obývaných apartmánů. Konrétně ten, ve kterém spí zvukaři plus Giordano a hlavní rekvizitářka a architektka v jedné osobě. Jsme ze strany produkce nenápadně diplomaticky dotázáni, zda bychom mohli uvolnit náš pokoj. C. ovšem není žádná naivka, prohlédne záměr (vyšoupnout nás do tmavého přízemního pokoje bez toalety a možnosti zamknout dveře a do našeho současného pokojíčku nastěhovat onen druhý pár) a kategoricky odmítne. Hlavička! 

Nicméně faktem je, že kvůli jejich stěhování se opozdíme s obědem – čekáme na něj u stolu dobrou hodinu!

Půlka lidí odjíždí, od odpoledne kromě fotografky zastávám i roli pomocné rekvizitářky a později si k tomu přiberu i funkci kostymérky. Režisér se rozčílí kvůli absenci štábu a večer nás pošle všechny někam s tím, ať si to dotočíme sami. Nervy tečou úplně všem, organizátorka není k nalezení, i když možná je to tak líp. Věci spíš komplikuje než by je organizovala. Je to takový ten typ osoby, co lidem i na veřejnosti šušká do ucha, při sebemenší překážce se hroutí a vůbec z ní máte permanentně pocit, že se muselo právě stát něco katastrofálního.

Večeříme v půl jedenácté. Zahradník s pokojskou a maskérkou si utahují z manželky. Přejde to s úsměvem, ono to snad vadí víc mně než jí?!
Do jedné hodiny ranní dotáčíme scény. V noci vysadí (kvůli odleskům) dveře s dvojitými skly (tak tak, že je unesou dva chlapi), jenže je nezajistí a během natáčení spadnou zvukařovi na hlavu. Takže ledovat a doufat, že bude v pořádku.. Naštěstí ano. 

Přijede slečna jednoho z osvětlovačů, moc milá a sympatická holčina. Zahradník s architektkou z nedostatku volných postelí (tedy aspoň takových, které by jim vyhovovaly) spí v nejbližším hotelu, vzdáleném 15 minut cesty autem. 

 

Zítra je v areálu plánována velká akce – křtiny. A navíc máme konečně volný den. Tentokrát se domů nevracíme, zůstaneme tu i přes neděli. Všichni se těší, jak se vyplácnou k bazénu, budou se opalovat a vůbec konečně si dají oddech a relax. Včetně nás.